Strč prst srkz stroj – vyskočí ti Žena XXX

pátek 9. duben 2010 15:10

Když jsem se dozvěděl o analýze DNA z článku prstu neznámého lidského druhu z jeskyně na Altaji,  prostudoval odborné publikace. Pak jsem si ale začal připadat jak Alenka v kraji za zrcadlem, ovšem místo kočky Šklíby na mě civěli Brouci Pytíci, všechno vím, všechno znám. Z prstu takzvaného neznámého lidského druhu (tedy geneticky neznámého) se vyklubala žena X nebo dokonce dívenkaX. A to i přesto, že ani v článku ani v komentářích se o pohlaví nemluví. Fabulace některých kolegů nezná mezí a jde ruku v ruce s výmysly hodnými heroické fantazy. Neandrtálci se totiž nakazili neznámou chorobou a umřeli na zakrvavených oštěpech našich předků. Dívenka X se v tiché hrůze radši vypařila, možná aby se nenakazila a pak neupadla na svůj oštěp. Proto si dovoluji uvést věci na pravou míru.

Nález článku prstu nepříliš starého hominida, 30 až 48 tisíc let není nic světoborného, a jako takový by vědecký svět příliš nevzrušil. Jeden článek lidského prstu nám totiž nemůže žádné zásadní informace poskytnou, navíc datování v jeskyních je velmi obtížné a nejisté. To ukazují i dlouholeté spory o datování nálezů člověka z jeskyně Mladeč, a to se používaly nejmodernější a drahé metody datování. Hladinu rozvířil až tým Svante Pääba, který provedl analýzu DNA, přesněji DNA mitochondriální, která je ve skutečnosti podobná DNA bakteriální, tedy nemá s vlastnostmi lidského organismu mnoho společného.
Badatelé z Max-Planck-Institut v Lipsku vlastně využili teorii o pravidelném tempu mutací v této DNA, a využití těchto změn pro relativní datování evoluce rodu Homo. Výsledky byly překvapivé. Ukázaly, že článek prstu zřejmě patřil lidské bytosti jejíž předci opustili Afriku možná už před jedním milionem let. Tedy podle našich současných znalostí se nemohlo jednat ani o neandrtálce, ani o anatomicky moderního člověka. Velmi důležité je to, že tito lidé pronikli do střední Asie, tedy do míst, kde bychom daleko spíš očekávali moderní lidské formy, anatomicky moderního člověka nebo možná i neandrtálce. Vždyť anatomicky moderní člověk zamířil před téměř 100 tisíci lety z Afriky právě na východ, takže proč ne do střední Asie.
Jakékoliv další úvahy založené pouze na prvních výsledcích genetické analýzy mitochondriální DNA publikovaných týmem vědců v časopisu Nature jsou již čirou spekulací. Úvahy o možném zařazení tohoto hominina do okruhu druhu Homo erectus, nebo dokonce úvahy možném pohlaví jsou naprosto nepodložené. Totiž stáří je menší než nejmladší možné nálezy Homo erectus (ty nejmladší z Indonézie se pohybují mezi 100 a 50 tisíci lety). Článek prstu jako takový je naprosto nedostatečný pro jakoukoliv systematickou analýzu a samotná analýza mitochodriální DNA také má své omezení, zejména pro určování systematického postavení daného nálezu. Navíc nemáme nejmenší ponětí, jakou DNA vlastně Homo erectus měl. Kromě toho typ nástrojů, který byl nalézen v této jeskyni ve vrstevách, ve kterých se článek prstu nacházel, je technologicky mnohem pokročilejší, než jakýkoliv z nástrojů, který Homo erectus vyráběl a používal.
Takový typ nástrojů používal mladší a daleko pokročilejší lidský druh Homo heidelbergensis, někdy označovaný jako archaický Homo sapiens. Vzniká zákonitá otázka. Je mitochodriální DNA extrahovaná z prstu neznámé lidské formy slučitelná s touto možností? Já myslím, že ano. Homo heidelbergensis se podle všeho začal formovat v Africe zhruba před 800 tisíci lety, ale možní předchůdci tohoto druhu se objevují již před jedním milionem let.
Také je nutné si uvědomit, že mitochondriální DNA "nedatuje" samotný vznik nového druhu, ale objevení se reprodukčně isolované populace, ze které pak daný druh vzniká. Někdy se hovoří o takzvaných "zanořených" genech. Podle paleogenetiků může být takové období dlouhé, možná i mnoho desítek tisíc let. Například podle různých genetických laboratoří se oddělení neandrtálců a našich předků odehrálo zhruba v období mezi 750 až 250 tisíci lety, podle toho jaké metody a jaký algoritmus analýzy daná laboratoř využívá. Potom by byla úvaha o tom, že nález mohl patřit do okruhu člověka heidelberského vcelku rozumná.
Co nového tedy přináší tato analýza? Především prokazuje, že poměrně archaické lidské formy dlouho přežívaly i v drsném prostředí střední Asie. Dále ukázaly, že genetické analýzy mohou pomoci prokázat migraci a koexistenci více lidských druhů v mladších čtvrtohorách, tedy v období kdy klasická antropologie předpokládala již existenci jediného lidského druhu. Ale ruku na srdce to víme již delší dobu. Vždyť anatomicky moderní člověk opouští Afriku již před více než 100 tisíci lety, kolonizoval před 70 tisíci lety Papuu Novou Guineu a o deset tisíc let později Austrálii, koexistoval s neandrtálci v Evropě, s Homo erectus v Asii a na ostrově Flores s trpasličími archaickými lidmi Homo floresiensis (ti, zdá se, obývali ostrov Flores a přilehlé ostrovy možná i 200 tisíc let).
Bohužel v humbuku kolem objevu týmu Svante Pääba pak zaniká skutečný význam a účel jejich dokonale odvedené vědecké práce a ukázky mistrovského genetického řemesla, posouvajícího již řadu let hranice možností paleogenetiky, oboru, který Svante Pääbo založil.
Faktem však je, že na vzniku nejasností a fám mají svůj podíl Svante Pääbo a pracovníci jeho laboratoře. Především, většina laboratoří pracuje ve "dvojicích", kdy se výsledky jedné laboratoře ověřují nezávislými výsledky laboratoře druhé. Ale jak už je tradicí, Svante Pääbo se zřejmě nerad dělí. Zadruhé, některé neoficiální výroky o přeběžné a neúplné analýze jaderné DNA (to je kýžená pravá naše DNA) by jaksi naznačovaly možnost ženského pohlaví. I kdyby se nakrásně taková možnost prokázala, bude určení pohlaví značně nejisté. Vždyť pracujeme s naprosto neznámou DNA, takže genetické markery určující pohlaví u moderního člověka tady vůbec nemusí být jednoznačné.
Každý kdo se zabývá trochu forenzní genetikou ví, že určení pohlaví z nedobře zachovalého materiálu může být dosti nejisté i u současného člověka. Dalším problémem je i to, že se badatelé stále neshodují jaké je přesně mutační tempo mitochondriální DNA, a i relativně malé odchylky mohou znamenat rozdíl minimálně v desítkách tisíc let. V tomto ohledu je kosterní paleogenetika velmi specifická, protože na rozdíl od genetických analýz starobylých "živých" tkání (tělní pokryv, zbytky tkání, nefosilizované kosti) musí kostní palegenetik DNA skládat, rekonstruovat z malých zlomků, zatímco analýza původně živých tkání využívá dlouhé sekvence nebo dokonce intaktní DNA. Takže u prehistorických populací zhruba do 5 tisíc let je analýza DNA mnohem přesnější a může nezřídka analyzovat i jadernou DNA, která bezprostředně určuje vlastnosti organismu. Nicméně uvažovat o tom, že by se mutační tempo mitochodnriální DNA řádově změnilo u jedné populace je nesmysl ať už analyzujeme jakýkoliv materiál. Většina rozsáhlejších mutací v oblasti mt DNA je totiž letálních.
Proto nehledejme proto zbytečně senzace, kde to není potřeba. Výzkum týmu Svante Pääba rozvířil velmi důležitou diskuzi o tom, k čemu vlastně může paleogenetika sloužit, jaké má možnosti a hranice. A i to je velký krok pro evoluční antropologii, i když asi jen malý krok pro ostatní vědce i laiky. Ale věda většinou pokračuje malými kroky, důležité je, aby se snažila směřovat stále dál. A PŘÍBĚHY ty se budou vyprávět dál ... Jen je potřeba vědět, kde končí příběh vědecký, a kde začíná sci-fi a fantazy. Brouci Pytlíci nemají ve vědeckých příbězích co pohledávat.

 

Václav Vančata

majaděkuji22:209.4.2010 22:20:54

Počet příspěvků: 1, poslední 9.4.2010 22:20:54 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Václav Vančata

Václav Vančata

Rád bych se věnoval níže uvedeným tématům ze svého oboru, ale podle možností se občas vyjádřím i k tématům obecnějším včetně mé celoživotní lásky – sci-fi a fantazy. Ono to totiž někdy kupodivu souvisí.

Pracuji jako evoluční antropolog, paleoantropolog a primatolog, vedoucí Antropologického oddělení a zástupce vedoucího Katedry biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty University Karlovy v Praze.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy